Důsledky parodontitidy

Zánět, který zubní plak vyvolá na okraji dásní, může způsobit, že dásně vypadají červeně až tmavě červeně, protože zánět rozšiřuje cévy v pojivové tkáni. Dáseň může být oteklá a krvácet při sebemenším dotyku, například při čištění zubů nebo používání zubní nitě.

Pokud se však zuby opět pravidelně čistí v rámci dobré domácí ústní hygieny, tyto známky zánětu, respektive dřívější gingivitida, během několika dnů opět vymizí.

Pokud krvácení dásní přetrvává i přes dobrou ústní hygienu, je třeba nechat dásně k dalšímu vyšetření prohlédnout v zubní ordinaci.

V důsledku zánětu (parodontitidy) se odbourávají závěsná vlákna a čelistní kost. Na místě zdravých vláken se podél zubu vytváří takzvaný parodontální chobot. Povrch kořene, který se tam nachází, je pokryt bakteriálním povlakem (plakem a zubním kamenem).

Odbourávání závěsného aparátu může zvýšit pohyblivost zubů. Zuby, které jsou normálně pevně ukotveny v kosti, ztrácejí stabilitu a uvolňují se.

Pokud onemocnění není rozpoznáno a léčeno, může odbourávání pokračovat, dokud zuby nelze používat ke žvýkání a musí být vytrženy (extrahovány).

Lidé s parodontitidou mají vyšší riziko vzniku cukrovky. Léčba dásní má naštěstí příznivý vliv na léčbu cukrovky. Proto je nezbytné, aby se lidé s parodontitidou nechali svým lékařem vyšetřit na cukrovku.

Lidé s parodontitidou mají také větší sklon k srdečně-cévním potížím, včetně vyššího rizika srdečního infarktu.

Ženy, které měly v těhotenství parodontitidu, rodí častěji předčasně a mají vyšší riziko nízké porodní hmotnosti dítěte a preeklampsie.

Důsledkem parodontitidy je ztráta struktur, které drží zuby na místě, až ke ztrátě zubů. Silně uvolněné zuby již nesnesou mechanické zatížení a mohou způsobovat potíže při žvýkání. Protože parodontitida obvykle postupuje velmi pomalu a ne vždy postihuje všechny zuby stejně, postižení si na situaci zvyknou a přesunou žvýkání na zuby, které lze ještě používat. Jakmile však poškození závěsného aparátu pokročí a některé zuby již byly ztraceny, dávají postižení často přednost měkkým potravinám nebo přecházejí na polévky a kašovitou stravu.

Protože se mezizubní prostory ústupem okraje dásní rozšiřují, zůstávají v nich po jídle vždy zbytky potravy. To může někdy způsobovat tupou bolest a postižení se jich vždy snaží co nejdříve zbavit pomocí párátka.

Uvolněné zuby v důsledku parodontitidy mohou ztěžovat zřetelnou výslovnost. Zvlášť postiženi jsou herci nebo rozhlasoví hlasatelé, jejichž živobytí závisí na zřetelné výslovnosti. Také zpěváci a hudebníci hrající na dechové nástroje potřebují, aby jejich zuby zůstaly ve stejném postavení.

Pokud se viditelné přední zuby v horní čelisti v důsledku parodontitidy rozestoupí, mohou vzniklé mezery způsobovat potíže při mluvení, zpěvu nebo hře na dechové nástroje. Zejména sykavky jako „S“ pak již nelze zřetelně vyslovit.

Před léčbou dásní mají lidé s parodontitidou na zubech zvýšené množství bakteriálního povlaku a zubního kamene, a to nad okrajem dásní i pod ním. Zatímco tyto povlaky způsobují zánět dásní, bakterie mohou vyvolávat i typický zápach z úst. Druhy bakterií, které typicky způsobují parodontitidu, se daří v hloubce parodontálních chobotů a při rozkladu vytvářejí páchnoucí těkavé sirné sloučeniny, které jsou vydechovány ústy.

Zápach z úst zmizí teprve po profesionálním čištění zubů a po zavedení optimální domácí ústní hygieny.

Lidé s parodontitidou mají výrazné potíže se vzhledem (estetikou). Jednak jsou dásně v důsledku zánětu tmavě červené, jednak zuby kvůli ustupujícím dásním vypadají delší, protože kromě korunky je viditelný i kořen zubu. Volně viditelný kořen je tmavší než korunka.

V důsledku uvolnění se zuby často rozestupují a mezi nimi vznikají tmavé mezery, které mohou působit neatraktivně nebo nezdravě. Při pokročilé parodontitidě může ztráta zubů vést k neestetickým mezerám.