Příčiny parodontitidy

Gingivitidu a parodontitidu způsobují bakterie, které se usazují na povrchu zubů. Tento povlak se nazývá také zubní plak nebo biofilm. Při nedostatečné ústní hygieně se bakterie mohou rychle množit. Zatímco většina druhů bakterií je pro zdravého člověka neškodná, některé druhy mohou – i v malém množství – způsobit závažné infekce.

Pokud se bakteriální povlak ze zubů pravidelně neodstraňuje, reaguje dáseň již po několika dnech zánětem. Dáseň zčervená, oteče a krvácí při sebemenším podráždění, například při používání zubní nitě. Pokud se však zuby opět pravidelně čistí v rámci domácí ústní hygieny, tyto známky zánětu během několika dnů vymizí.

Zubní plak může zvápenatět (mineralizovat) na zubní kámen. Zubní kámen se může vytvořit na všech plochách zubů. Velmi často jsou postiženy zejména povrchy kořenů v místech s parodontálními choboty.

Povrch zubního kamene je drsný, a proto jej bakterie stále znovu osidlují. Proto je třeba tvorbě zubního kamene předcházet pravidelnou a důkladnou domácí ústní hygienou.

Již vytvořený zubní kámen však domácí ústní hygienou odstranit nelze. Proto jsou pravidelné kontroly v zubní ordinaci s profesionálním čištěním zubů nepostradatelné.

Kouření neškodí jen Vašemu celkovému zdraví. Kromě plic a srdečně-cévního systému kouření výrazně poškozuje i dásně.

I při velmi dobré domácí ústní hygieně dochází u kuřáků k většímu úbytku čelistní kosti. Proto se u kuřáků častěji tvoří parodontální choboty a mají větší množství škodlivých bakterií. Kuřáci také nereagují na léčbu dásní tak dobře jako nekuřáci. Kuřáci tak mají podstatně vyšší riziko, že o zuby přijdou dříve než nekuřáci.

U bývalých kuřáků se stav dásní může zlepšit již po několika letech a při dobré profesionální péči. Již rok po skoncování s kouřením reagují bývalí kuřáci na léčbu lépe než pacienti, kteří stále kouří.

Parodontitida a diabetes se navzájem ovlivňují. Diabetici, jejichž hladina cukru v krvi není pod kontrolou, mají vyšší riziko vzniku parodontitidy, a naopak pacienti s parodontitidou mají vyšší riziko cukrovky. Diabetici s dobře kompenzovanou hladinou cukru v krvi naproti tomu vyšší riziko parodontitidy nemají. Zajímavé je, že léčba jednoho onemocnění má příznivý vliv na léčbu druhého. Proto je nezbytné, aby diabetici byli vyšetřeni zubním lékařem a pacienti s parodontitidou byli svým lékařem vyšetřeni na cukrovku.

Informace o parodontitidě a cukrovce, a zejména o významu včasného záchytu, se musí dostat do širšího povědomí. Této souvislosti si je bohužel vědomo jen velmi málo lidí a v současnosti vůbec jen asi polovina diabetiků ví, že tímto onemocněním trpí.

Nezdravá strava zvyšuje sklon k zánětům dásní. U gingivitidy i u parodontitidy to vede k většímu otoku okraje dásní a ke zvýšené ztrátě závěsného aparátu zubů až k předčasné ztrátě zubů.

Nezdravá strava navíc zvyšuje riziko cukrovky, která může celkový stav dále zhoršit. Diabetici mají nejen vyšší riziko vzniku parodontitidy, ale také hůře reagují na nezbytnou léčbu dásní.

Vliv psychického stresu na dásně bývá často podceňován, což vede k vyššímu riziku parodontitidy.

Psychický stres snižuje odolnost dásní vůči škodlivým bakteriím. Postižení mají oslabený imunitní systém a závažnější onemocnění dásní. Postižení navíc věnují méně času každodenní domácí ústní hygieně. Výsledná větší bakteriální zátěž ještě zesiluje nepříznivý účinek na již oslabený imunitní systém.

Gingivitidu a parodontitidu způsobují bakterie, které se usazují na povrchu zubů. Při imunitní obraně proti těmto bakteriím v zanícených dásních se uvolňují tělu vlastní bílkoviny, které poškozují závěsný aparát zubu a vedou k jeho odbourávání.

Způsob, jakým imunitní systém reaguje na škodlivé bakterie, se může kvůli genetickým rozdílům u jednotlivých lidí lišit. Proto se u všech lidí nerozvinou stejné projevy parodontitidy, i když dlouhodobě provádějí nedostatečnou domácí ústní hygienu.

Parodontitida může ve vzácných případech začít již v 18 letech – ve velmi vzácných případech dokonce v dospívání. Většina postižených ji však dostane až kolem 35. roku věku. Protože onemocnění obvykle postupuje pomalu, postižení zaznamenají první potíže až mnohem později – někdy teprve tehdy, když už je pozdě.

Parodontitida, která zůstane neléčená nebo je profesionálně léčena nedostatečně, dále postupuje. Ve stáří se její důsledky vzhledem k délce trvání onemocnění ještě zhoršují: větší úbytek kosti, více ztracených zubů, hůře kompenzovatelná cukrovka nebo více srdečně-cévních onemocnění.