Časté otázky

Bakteriální plak na zubech vede k zánětu okraje dásní (gingivitidě), který se může rozšířit na celou strukturu, jež drží zuby v čelistní kosti (parodontitida). V důsledku úbytku kosti se mohou na okrajích dásní vytvořit takzvané parodontální choboty a zuby se mohou uvolnit, a dokonce i vypadnout.

Gingivitida je zánět omezený na okraj dásní, zatímco parodontitida může způsobit i úbytek čelistní kosti. Rozdíl mezi gingivitidou a parodontitidou spočívá v tom, že u gingivitidy ještě nedochází ke ztrátě struktur, které drží zuby na místě. U gingivitidy lze dobrou domácí ústní hygienou opět obnovit zdravé dásně. U parodontitidy je to jinak: jakmile zánět vedl k úbytku čelistní kosti, tělo ji dobrou domácí ústní hygienou již znovu vybudovat nedokáže.

Pokud se počínající parodontitida neodhalí, ztrácí se cenný závěsný aparát během několika měsíců. Pravidelná a dobrá domácí ústní hygiena k prevenci gingivitidy je proto nejlepším a nejlevnějším způsobem prevence parodontitidy.

Ne každý ústup dásní je způsoben parodontitidou. Pokud Vám dásně ustupují, mohou být příčinou dvě situace:

Na jedné straně můžete mít recese dásní. Ty jsou způsobeny příliš silným čištěním zubů. Velká síla zubního kartáčku opakovaně poraňuje okraj dásní. Při hojení se dáseň stahuje stále více, až se obnaží kořen zubu, který se pod ní nachází. I když změníte své návyky ústní hygieny a budete si zuby čistit s menší silou, recese dásní se nezvrátí.

Parodontitida je naproti tomu zánětlivé onemocnění, které vzniká v důsledku bakteriálního plaku. Pokud se parodontitida neléčí, poškozování struktur, které drží zuby na místě, pod okrajem dásní pokračuje. U parodontitidy není počáteční poškození závěsného aparátu viditelné. Okraj dásní ustoupí až při pokročilé parodontitidě a Vy to můžete vnímat jako ustupující dásně, protože se obnaží i povrchy kořenů zubů.

Správnou odpověď Vám může dát pouze vyšetření v zubní ordinaci.

Parodontitida je zánětlivé onemocnění, které je způsobeno bakteriálním plakem. Pokud se neléčí, poškozování struktur, které drží zuby na místě, pokračuje pod okrajem dásní, zvenčí neviditelně. Právě proto nemůžete parodontitidu sami rozpoznat.

Některé známky zánětu dásní (gingivitidy) však můžete pozorovat sami, například okraj dásní může být zbarvený do červena nebo tmavě červena a mírně oteklý a při čištění zubů kartáčkem nebo zubní nití si můžete všimnout krvácení dásní. Kuřáci by měli vědět, že jejich dásně mají menší sklon ke krvácení a že se proto mohou ve vlastním posouzení parodontitidy mýlit.

Na druhé straně existují následující známky parodontitidy, které můžete sami zjistit: stejně jako u gingivitidy mohou být i dásně mírně oteklé a zarudlé. Protože však již došlo k úbytku čelistní kosti, mohly se zuby již poněkud posunout a mezi zuby mohly vzniknout otevřené mezery. Při pokročilé parodontitidě se zuby mohou uvolnit a bakteriální plak by mohl způsobovat zápach z úst.

Existuje několik důvodů, proč můžete mít parodontitidu.

Hlavní příčinou parodontitidy je bakteriální povlak na Vašich zubech (plak, biofilm). Některé druhy bakterií mohou vznik parodontitidy ještě více podporovat. Může se stát, že jste dlouhou dobu prováděli nedostatečnou domácí ústní hygienu nebo že jste zvlášť postiženi druhy bakterií, které mohou vznik parodontitidy podporovat.

Kromě toho je třeba zvážit rizikové faktory, jako je kouření, nezdravá strava, neléčená cukrovka nebo stres. A konečně mohou při vzniku parodontitidy hrát roli i genetické faktory, protože způsob, jakým imunitní systém reaguje na škodlivé bakterie, se může kvůli genetickým rozdílům u jednotlivých lidí lišit.

V úvodním rozhovoru zubní lékař zjistí, zda máte nějaké rizikové faktory. Známými rizikovými faktory parodontitidy jsou nedostatečná domácí ústní hygiena, kouření, nezdravá strava, cukrovka nebo stres.

Poté zubní lékař nebo dentální hygienistka provede takzvané základní parodontální vyšetření, které trvá jen několik minut.

Dásňovou sondou (parodontální sondou) se na vybraných místech šetrně a přesně změří hloubka průniku sondy na okraji dásní.

Po tomto základním vyšetření se další vyšetření provádějí pouze tehdy, pokud byly zjištěny známky ztráty struktur, které drží zuby na místě. K těmto vyšetřením patří takzvaný parodontální status a doplňující rentgenové snímky.

I když se po parodontitidě můžete opět uzdravit, Vaše dásně se do původního stavu nevrátí.

Parodontitida je zánětlivé onemocnění, které vede k poškození struktur držících zuby na místě. U neléčené parodontitidy toto poškození závěsného aparátu pokračuje až do ztráty zubu. Přesněji řečeno může léčba dásní zánět pouze zastavit, nebo jej dokonce odstranit. Tento stav se označuje jako zdravý, protože jednak vymizely známky zánětu a jednak se zastavilo další poškozování závěsného aparátu.

Po léčbě dásní je dlouhodobý úspěch po několik let zajištěn jen tehdy, pokud pacienti provádějí optimální domácí ústní hygienu a každý den tak zabraňují tomu, aby nový bakteriální plak opět vyvolal zánět dásní.

Pro optimální dlouhodobý úspěch je také důležitá průběžná profesionální péče u dentální hygienistky, aby bylo možné případné opakující se potíže včas rozpoznat a odstranit.

Podle nejnovějších vědeckých studií parodontitida výrazně zvyšuje riziko komplikací u zubních implantátů. Komplikace se týkají zejména ukotvení zubních implantátů v čelistní kosti. Stejně jako u parodontitidy může bakteriální zánět vést k úbytku kosti i u zubního implantátu. Toto onemocnění se nazývá periimplantitida. Léčba periimplantitidy je obvykle mnohem obtížnější než léčba parodontitidy. Neléčená periimplantitida vede ke ztrátě postiženého implantátu.

Existují však vědecké studie, které potvrzují, že po úspěšné léčbě dásní je riziko periimplantitidy mnohem nižší.

Pokud máte parodontitidu, je naprosto nezbytné dokončit léčbu dásní ještě před zavedením zubních implantátů a také absolvovat pravidelnou dlouhodobou profesionální zubní péči, tj. návštěvy u dentální hygienistky.

Po léčbě dásní je dlouhodobý úspěch po několik let zajištěn jen tehdy, pokud pacienti provádějí optimální domácí ústní hygienu a každý den tak zabraňují tomu, aby nový bakteriální plak opět vyvolal zánět dásní.

Pro optimální dlouhodobý úspěch je také důležitá průběžná profesionální péče u dentální hygienistky, aby bylo možné případné opakující se potíže včas rozpoznat a odstranit.

Intervaly těchto návštěv u dentální hygienistky jsou obvykle tři, čtyři nebo šest měsíců. Jejich četnost závisí na kvalitě ústní hygieny, rozsahu zánětu dásní a na přítomnosti takzvaných reziduálních parodontálních chobotů.

Po vytržení zubu (extrakci) se sliznice v ústech a kost pod ní obvykle po několika týdnech nebo měsících zcela zhojí. Mezera, která po extrakci zubu zůstane, se zpravidla dlouho nemění.

Teprve po několika měsících se může stát, že zuby protější čelisti – protože chybí protilehlý zub – začnou vyrůstat ze své čelistní kosti (elongace), a tím vyčnívat do protilehlé mezery.

V jiných případech se v důsledku mezery mezi zuby začnou posouvat zuby za mezerou ve stejném úseku čelisti (mezializace).

Pokud je třeba obnovit nebo zlepšit schopnost žvýkání, měly by být mezery ošetřeny zubními náhradami, a to s implantáty nebo bez nich. Náhrada může spočívat v pevných korunkách nebo můstcích nebo ve snímatelných částečných náhradách.